Básně Petra Borkovce, který žije v Černošicích už dvě desítky let, byly přeloženy téměř do všech evropských jazyků a získal za ně několik prestižních literárních cen. Za své verše a povídky byl v posledních třech letech hned třikrát nominován na Magnesii Literu. Ve volném čase provozuje se svou ženou Marií Cavinou u černošického nádraží malý alternativní klub Ferenc Futurista (FF), který během roku nabízí pestrý kulturní program od koncertů přes přednášky až po besedy.

Jak dlouho už klub Ferenc Futurista v Černošicích působí a jaká je historie jeho vzniku? V čí hlavě se zrodil nápad založit klub tohoto typu? 

Od roku 2009, myslím. Klub založily tři manželské dvojice, dost brzy se ale ta šestice začala rozpadat a proměňovat. Pokud jde o hlavu, tak je to asi paní Cavina. Ta vymyslela celý provozní systém a vždycky měla nejvíc koncepčních, programových i provozních nápadů. Byla období, kdy nápady a tah měla jen ona. Ferenc Futurista je bistro s programem. Lidi by tam měli chodit rádi proto, že se potkají se známými, že poznají sousedy, které neznají, a taky proto, že něco nečekaného zažijí.

Klub se otevírá vždy jen ve chvíli, kdy se v něm koná nějaká akce, a vstupné je většinou dobrovolné. Z čeho financujete jeho chod?

Žádné vstupné do klubu není. Lidé mohou dát peníze tomu, kdo ten večer vystupuje. Klub se financuje z ročních členských příspěvků (které ovšem vybíráme značně nepravidelně) a především z toho, co se při událostech utrží za jídlo a pití.

Dříve akce pořádaly také další osobnosti Černošic, poslední dobou však za barem vídáme jen tebe a tvou ženu Mariu. Kde berete energii táhnout vše sami od dramaturgie přes provoz až po samotnou obsluhu a přípravu občerstvení?

Nemohu mluvit za ženu. Já sám jsem velice rád, že klub provozujeme sami, bez spolupracovníků. Je to velká úleva. Událostí je ale méně, protože je to časově celkem náročné a děláme to samozřejmě ve volném čase, pro radost. „Energii“ udělat další večer beru z obrazů, které vidím před sebou od baru, když se večer podaří a lidé jsou ve FF spokojení a nic a nikdo je tam neprudí.

Nebýt Fondu Černošice, který letos pomohl příspěvkem ve výši 50 tisíc Kč, nejspíš byste provozování klubu po všeobecném zdražení energií i nájmu a zejména po covidové pauze, kdy se nesměly konat žádné akce, už neutáhli. Máte nějaký plán, jak klub udržet v chodu i do dalších let?

Plán je, že se s mou ženou pokusíme dál mít rádi.

Co všechno chystáte v rámci programu na tenhle rok, na jaké koncerty, přednášky a další akce se můžeme těšit?

Teď chystáme plavecký happening Kazínská míle, setkání se spisovatelkou Magdalénou Platzovou, ornitologickou vycházku s odchytem ledňáčků a koncert japonského akordeonisty Masudži Ibuseho.

Je podle tebe v Černošicích dostatek kvalitní kultury, nebo by jí mělo být více? Co bys v našem městě nejen coby jeho obyvatel, ale také člověk, který se kulturou přímo živí, v tomto duchu rád změnil?

Nic měnit nechci. Co je kvalitní kultura, nevím. Chci, aby i mě program překvapoval a vzrušoval a aby večery v našem bistru připadaly návštěvníkům přirozené i zajímavé.

Co konkrétně momentálně chystáš ty sám, rýsuje se nějaká nová kniha?

S Beatou Hlavenkovou, která pěkně zpívá, a s Davidem Böhmem, který zas hezky kreslí, připravujeme cédéčko o Černošicích. Jmenuje se V Černošicích je pořád veselo. Texty na obal nám přislíbili Pavel Blaženín a Tomáš Sokol. Velmi se těšíme.