Absolventka ateliéru Nových médií na Akademii výtvarných umění v Praze loni společně spolu s místním fotografem Petrem Kubínem uspořádala úspěšnou akci Vypuštění páry. Videoprojekce s doprovodným programem na podporu záchrany železničního mostu se u Haly Věry Čáslavské uskutečnila také díky finančnímu příspěvku od Fondu Černošice.

Pracujete zejména s médiem videa, webové stránky a digitálního prostoru obecně. Co Vás na těchto technikách nejvíc baví?

Určitě dynamika, variabilita a široké možnosti, což jsou zároveň pilíře dnešní audiovizuální komunikace, kdy statické obrazy přestávají stačit. Určitě nijak nezatracuji malbu nebo klasické techniky, ale sama jsem se našla v médiích závislých na čase – nejčastěji videích. Právě plynutí času je tam pro mě důležitý rozměr. Krásně to bylo vidět právě u Vypuštění páry – v médiu videa můžu pracovat s místními příběhy a odkazy komplexněji a mnohovrstevnatě, jak by mi to statické médium neumožnilo.

Jak jste se dostala zrovna k tématu významu železnice v Černošicích, co bylo impulsem pro projekt Vypuštění páry?

Přímo to souvisí s akcí v Lipencích, kterou jsem pořádala v minulosti. Na ní se byl podívat černošický fotograf Petr Kubín, kterému se líbila moje práce s archivním materiálem přímo od občanů Lipenců. Oslovil mě, jestli bych podobnou projekci nechtěla udělat pro Černošice s tím rozdílem, že chce přivést pozornost k železničnímu mostu, a tím přispět k jeho zachránění. To mě samozřejmě velmi zaujalo a přišlo mi to velmi smysluplné. Kromě toho mám k Černošicím vztah, jezdila jsem sem k prarodičům. 

Byla jste spokojena s odezvou na akci? Jaké byly reakce?

Reakce publika byly ohromné. Byla jsem velmi potěšena tolika pozitivními reakcemi, a to i u nejstarší generace. Po promítání se spontánně strhla diskuze s diváky, která pro mě byla velmi obohacující. Je skvělé, když se současné umění dostává i mimo galerii a také ke starším generacím, které očividně může oslovovat úplně stejně, jako generace mladší.

Máte s Vypuštěním páry další plány? Bude možné jej ještě někdy zhlédnout a chystá se případně zase i doprovodný program jako v září?

Určitě budu ráda, když se někdy uskuteční repríza – vítám také jakékoliv rozšíření programu. Jedna z takových akcí s názvem „Černošice a Radotín ve filmu“ proběhla 8. února, kam mě přizval Pavel Vančát, historik a kurátor žijící v Radotíně. Spolu s Letopiseckým spolkem uspořádali celovečerní promítání, kde se kromě Vypuštění páry promítlo pásmo sestavené ze všech fragmentů z filmů, seriálů nebo pořadů (např. Šťastné pondělí na Stream.cz), kde se objevil Radotín. Jedná se o velmi zajímavý průřez od začátku minulého století do současnosti. Byla jsem velmi potěšena zájmem diváků – sál byl úplně plný a pár lidí se prý ani nedostalo dovnitř. Takže určitě budu ráda, když se podobná akce někdy zopakuje. 

Magdalena Kašparová
Její videopráce byly publikovány na Festivalu dokumentárních filmů Jihlava, na internetové televizi Artyčok.tv, na Letní filmové škole Uherské Hradiště, v rámci projektu Umění pro město nebo 4+4 dny v pohybu. Vystavovala také v galerii Pragovka, 123 gallery Petrohradská nebo třeba v NTK Gallery. V minulosti pořádala site-specific dvoukanálovou projekci na budovu pošty v Lipencích a dál by ráda prozkoumávala a umělecky pojednávala různá místa zde v Poberouní.